My jsme šly celý trail ze severu na jih, tedy ze Sines do Lagosu. Ujít samotný trail (asi 225km) nám trvalo 8 dní, 2x jsme spaly v hostelu a jinak venku. Termín 10.10. – 18.10. Teploty se pohybovaly přes den kolem 22-25C, v noci příjemných 17-21C. Zvlášť na jihu trailu foukal neustále vítr, takže i přes poměrně teplo se šlo příjemně. Co se týče tepla, byl nepříjemný pouze 2. den, kdy celý den svítilo slunce a ještě k tomu cesta vedla většinu času hlubokým pískem. Místa odkud kam jsme ušly každý den jsou orientační, většinou jsme nespaly přímo ve vesnici/městečku, ale někde v přírodě, dál od civilizace.

Cesta na začátek trailu – letěly jsme do Lisabonu a odtud autobusem Rede Expressos (https://rede-expressos.pt/en/timetables) do Sines. Oficiální začátek trailu je kousek za Sines. Ještě večer docházíme za Sines, kde přespíme na pobřeží pod borovicemi. Tady je pár fotek ze Sines:

1. den: Sines – Vila Nova de Milfontes, asi 30km

Trail vede při pobřeží. Cesty jsou písčité, kolikrát s hlubokým pískem, jako v pískovišti. Pokud to jde, volíme cestu po pláži. Stavujeme se v Porto Covo na kafe a buchtu a nákup. Ceny jsou podobné jako u nás. Spíme kousek před Vila Nova de Milfontes.

 2. den:  Vila Nova de Milfontes – Almograve/Cavaleiro, asi 24km

Je hrozné vedro, cesta připomíná z velké části pískoviště. V průběhu dne zastavujem na pláži, sušíme spacáky mokré od ranní rosy a vysypáváme písek z bot a ponožek. Za Almograve začíná rozmatiná geologie a země kolem nás hraje všemi barvami.

 3. den:  Cavaleiro – Odeceixe, asi 36km

Je příjemně pod mrakem. Kolem nás úžasné barvy, geologie, rostliny jak v botanické zahradě, wow… detox pro duši 🙂 Oběd si dáváme v Zambujeira do Mar – výborný zeleninový salát a polívka za cenu skoro jak u nás. V předpovědi se objevuje na noc déšť. Rychle rezervuji hostel v Odeceixe, ale znamená to, že nás čeká ještě dlouhá cesta. Do ubytování docházíme už za tmy, někdy po 20hod. Čeká nás příjemný hostel, sprcha a noc v posteli 🙂 Využuju civilizaci a vyperu pár věcí, v noci i další den je ale vlhko, takže sušíme ještě za pochodu na batozích…

4. den:  Odeceixe – Aljezur, asi 27km

Z ubytování vyrážíme až někdy po 9hod, batohy ověšené ještě vlhkým vypraným prádlem. Příjemné polojasno, opět krásné výhledy na moře a divoké pobřeží, tentokrát bez pláží, poslední u Odeceixe. Ve vzduchu jsou krásné vůně, procházíme venkov – krávy, bambus, políčka s avokádem a dalšími pro mne často neznámými rostlinami. Na jídlo se stavujeme v Rogilu. Opět výborná rybí polévka, pečené batáty, kafe a Terka si dává ještě zeleninovou polévku. Opět procházíme venkov, Alejezur se zříceninou hradu a spíme za Alejezurem pod borovicemi s opět ráno suchými spacáky.

5. den:  Aljezur – Carrapataira, asi 27km

Ráno si dáváme kafe a buchtu v Monte Clérigo. Asi surfařský ráj, krásná pláž a chystající se surfaři. Jdeme po pobřežních útesech do Arrifany. Nádherné výhledy na pláže se surfaři, občas míjíme zaparkované obytné dodávky a kempícími surfaři. Tahle část pobřeží (většina západní části trailu) je ještě nezasažená komerčním turizmem, divoká a opuštěná. Na rozdíl od jižní části pobřeží, která je klasicky turistická. Jíme na pláži v Ariffaně, kde právě probíhají kurzy pro začínající surfaře. Koupání ve vlnách a pokračujeme převážně vnitrozemím. Terén začíná být částečně kopcovitý. Zastavujeme v restauraci na jídlo, odpočíváme a pozdě odpoledne vyrážíme dál. Chvíli hledáme místo na spaní v kamenitém terénu. V noci jsou krásně vidět hvězdy, k ránu trochu mlha a dost mokré spacáky od rosy. Sušení spacáků už neřeším, je teplo a většinou než se večer uložíme tak pokud jsou zvlhlé z předchozí noci, stačí doschnout.

6.den:  Carrapataira – Cabo de Sao Vicente, asi 33km

Ráno si kupujeme ovoce v Carrapataiře a snídáme na náměstíčku. Vydáváme se dál podél divokého pobřeží… pláže se surfaři, vysoké útesy jsou prořezané údolími, takže chodíme nahoru dolů. Nádherné výhledy, zajímavá geologie. Stavujeme se na jídlo a nákup ve Vila do Bispo. Cesty jsou už jen vyjímečně s hlubokým pískem, jde se dobře. Směřujeme k majáku Cabo de Sao Vicente – nezjihozápadnějšímu místu Evropy. Začíná se zvedat silný vítr, který má v noci ještě zesílit a má pršet. Poblíž majáku stavím přístřešek mezi keři na písčité cestě. V noci jsem ráda, že jsme pod plachtou, vítr je fakt silný. Naštěstí moc neprší. K ránu však 3 kolíky v písčitém podkladu už nevydržely, takže jsme trochu mokré a od písku. Ale je teplo, tak to není problém.

7.den:  Cabo de Sao Vicente – Salema, asi 24km

Ráno na nás vykukuje sluníčko. V Sagres si v kavárně (https://laundryloungesagres.com/) dáváme pořádnou snídani. Pokračujeme dál, vítr střídá slunce a přeháňky. Cesta jde z kopce do kopce přes zaříznutá údolí a krásné pláže. Zastavujeme na jedné pláži v restauraci Zavial – výborná rybí polévka. Terka k tomu zvládla přidat ještě dva talíře zeleninové 🙂 Spíme asi 4km před Salemou. Přístřešek už nestavím, sice párkrát za noc lehce sprchne, ale v teple to stihne uschnout. Voda se bohužel hromadí jen v záhybech nafukovací karimatky.

 8.den:  Salema – Lagos, asi 24km

Ráno balíme vlhké věci. V Salemě kupujeme ovoce a čokoládu a snídáme na lavičce u pláže. Jsme unavený, cesta vede zase nahoru a dolů přes zaříznutá údolí. Oběd si dáváme v Burgau (taková mini verze italského Positana) v restauraci ná pláži – rybí polévka s mušlema a krevetama a salát na půl. V Luz kupujem zmrzku a odpočíváme ve stínu palmy na lavičce na pláži. Čeká nás už jen poslední kopec a pár kilometrů do Lagosu. Tam máme ubytování v hostelu. Možná jsem nemusela brát ten nejlevnější, jsme tam téměř jediní obyvatelé bíle pleti a jediné ženy, no tak aspoň máme zážitek, na který se nezapomíná 😀

Další den ještě trochu procházíme Lagos a pak přímým autobusem č. 56 jedeme na letiště do Faro.

Na shledanou Portugalsko, bylo to fajn. Ráda se zase někdy vrátím 🙂