Možná jste na začátku cesty, možná jste právě dostali diagnózu svého dítěte a vůbec si nedovedete představit, co bude dál. Věřím, že tyto děti nás přišli učit. Přišli otřást naším osobním světem, abychom zrevidovali své hodnoty, postoje, přemýšlení… a v konečném důsledku se osvobodili od všeho, co nám brání být svobodní, šťastní a v pohodě s málem nebo taky sami se sebou. A abychom zjistili, že máme daleko větší moc než si myslíme. Moc nad svým životem a pocitem štěstí. To je aspoň moje zkušenost s dnes 18ti letou dcerou s nízkofunkčním autismem. A toto je vzkaz, který bych dnes napsala svému o 15 let mladšímu já:

Mé milé o 15 let mladší Já,

Následující řádky Tě možná vyděsí, ale s tímto účelem Ti je nepíšu. Chci abys věděla, že to těžké období, které tě čeká, Ti dá i spoustu cenných lekcí. Ze začátku je nebudeš vidět, ale pak najednou zjistíš, že ses nepozorovaně stala jiným člověkem a začneš být vděčná. Vděčná Terce, životu, sama sobě…

Už nějakou dobu pozoruješ, že Tvoje dcera se chová divně. Ale protože jsi byla zaneprázdněná narozením druhého dítěte, které trpí silnými ekzémy na tváři i po těle, moc jsi se na to nesoustředila. Dřív Ti Terka byla schopna na požádání ukázat na obrázky v knížce. A teď s hrůzou zjišťuješ, že nic na požádání v knížce neukáže, ne protože by nechtěla, ale protože nerozumí. Přestala rozumět řeči, pořád ještě nemluví, nereaguje na své jméno, fascinují ji točící se předměty, slunce prosvítající mezi listy třepotajícími se ve větru, voda, a další… Už nějakou dobu přemýšlíš, jestli nemůže být autista. A i přestože je hrozný mazel, za pár dní Ti to bude potvrzeno.

Začneš shánět jakékoli info na netu, zkoušet bezlepkovou a bezmléčnou dietu a doufat, že tady je přece nějaké řešení. Nic ale nebude pomáhat a Terka se bude stále horšit. Budeš mít pocit, že už nikdy v životě nebudeš šťastná. Budeš vyčerpaná z celodenní péče o dvě děti, vaření podle diet a nočního hledání po internetu. Nakonec zabere protikvasinková dieta a Terčino horšení se zastaví a konečně se začne mírně lepšit.

To budou Terce necelé 4 roky. Tvé vyčerpání se podepíše na partnerském vztahu, který začneš vnímat jako další věc, která z tebe vysává energii. Oboustranné pokusy dát vztah dohromady dopadnou neúspěšně. Nakonec se rozhodneš, že samotné s dětma Ti bude líp. Sice to bude organizačně náročnější, ale opravdu ti pak bude líp.

I to, že začneš pracovat na částečný úvazek, bude změna, kterou v té chvíli opravdu potřebuješ – vypadnout mezi lidi a přijít na jiné myšlenky. Terka bude chodit do školy, kde bude do oběda a s vyzvedáváním ti budou některé dny pomáhat rodiče, abys mohla být v práci. V té době už budeš tak nějak zvyklá na situaci s Terkou a budeš s tím dá se říct v pohodě. Život bude plynout a, i když to nebude procházka růžovým sadem, vše bude fungovat a bude relativně v pohodě. Dokonce po čase začneš pracovat na plný úvazek a Terka bude zůstávat ve škole do 14 hod.

Pak ale Terku přeřadí do jiné třídy a začnou problémy. Na Terce bude vidět, že ji škola vyčerpává, začne být víc v nepohodě, objeví záchvaty křiku a začínající agresivita vůči sobě i druhým. V práci se domluvíš na částečném úvazku a začneš Terku některé dny nechávat doma. Nakonec ji vezmeš úplně do domácího vzdělávání. Agresivita bude postupně mizet, ale i tak budeš vnímat, že je Terka neustále ve stresu, v módu boj nebo útěk. Ze začátku budeš mít několikrát týdně s Terkou asistentky, abys mohla pracovat, ale nakonec to úplně překlopíš do modelu přes den s Terkou a večer práce z domu. A budeš se Terce věnovat sama. Jako detektiv budeš sledovat, co má na Terku jaký vliv a jak jí pomoci se uvolnit a bude Tě to vlastně bavit.

Terka postupně bude míň a míň ve stresu a víc a víc ve stavu, kdy bude schopná se něco učit. Bude to mravenčí práce se spoustou trpělivosti, ale neverbální Terka postupně začne v 16ti letech používat nejprve pár slov a později čím dál víc se pokoušet mluvit.

To, co Tě dřív děsilo a přišlo vyčerpávající – být s dětma doma, Ti najednou přijde mnohem smysluplnější, důležitější a vlastně i zábavnější než Tvoje práce. Nakonec zjistíš, že pracuješ už jen kvůli penězům, ale bohužel pracovat musíš, na dvě děti a hypotéku příspěvek na péči rozhodně nestačí. Práce po večerech bude čím dál víc vyčerpávající. Naštěstí v 18ti letech Terka dostane invalidní důchod a tak pracovat po večerech už nebude nutné.

Ale neděs se, i když to všechno může znít hrozně, Ty po cestě zažiješ věci, které Tě změní. Postupně zjistíš, že můžeš důvěřovat své intuici. Pochopíš, jak děti (obzvláště Terka) zrcadlí to, co máš uvnitř a naučíš se pracovat na vnitřním klidu. Zjistíš, že Ty určuješ tím, jak přemýšlíš a následně tím, jak se cítíš to, co se bude odehrávat v Tvé realitě. Že nejsi obětí záchvatů a emocí své dcery, ale svou vnitřní silou, klidem a láskou je můžeš rozpouštět a léčit. Přestaneš se bát budoucnosti (hrabat se v minulosti) a začneš žít v přítomnosti, protože jen v přítomném okamžiku máš tu moc něco měnit.

Začneš si užívat malé radosti, jako je krásný západ slunce, barevné listí nebo sluneční paprsky. Objevíš sílu pobytu a pohybu v přírodě. Určité období budou právě procházky (někdy i 20 km denně) lesem a přírodou tou nejlepší terapií pro Terku a relaxací pro tebe. Zjistíš, že není potřeba pořád něco dělat, něco stíhat, o něco se snažit, ale často je mnohem důležitější prostě jen BÝT, nedělat vůbec nic a nechat věci a lidi okolo ať si plynou tak, jak je jim to přirozené… cestou nejmenšího odporu. Objevíš v sobě obrovský klid a pocit, že vše je tak, jak má být…

Píšu Ti tento dopis, protože občas nebudeš vědět, co dál. Budeš mít pocit, že to nemá smysl a že bys to měla vzdát. Třeba dát Terku zpět do školy a pracovat přes den a ne po večerech. Ale nevzdávej to! Ta cesta stojí za to 😉 …a nakonec zjistíš, že ten, kdo získal ten největší benefit není Terka, ale Ty sama.

S láskou

Tvé o 15 let starší Já

Na závěr…

Každý máme jinou cestu a je na nás, abychom objevili právě tu naši. Přeji hodně štěstí a zábavy při objevování té Vaší 🙂