Na internetu jsou mraky článků o pozitivním vlivu chůze a pobytu v přírodě. Není pochyb o tom, že pohyb v přírodě má obrovský vliv na psychiku a zdraví. Já tu zmíním především ty věci, které jsem vypozorovala konkrétně ve vztahu k autismu a taky sama na sobě, jako pečující osobě.

Co pozoruji u Terky:

  • Uvolnění, zklidnění – příroda je úžasná, dokáže nás vytrhnout z našeho světa jednoduše tím, jak je krásná, harmonická, dokonalá ve své nedokonalosti. Pokud si dovolíme zapomenout na problémy a nechat se unést její krásou, uvolníme se, naplní nás klid a pozitivní pocity. Nic nemusíme, jen být a dýchat, můžeme být sami sebou a vše je v pořádku. A přesně to si myslím působí v přírodě na naše děti nejvíc. Není tam nikdo(kromě nás), kdo by jim něco přikazoval, soudil, hodnotil je nebo kritizoval ať už slovně nebo jen v duchu (oni to cítí i tak). A pokud my jako doprovod jim necháme tu svobodu být naprosto sami sebou, což v přírodě, kde jsme sami, většinou není problém, i oni se můžou uvolnit.
  • Lepší spánek – poruchy spánku jsou často spojeny s nezpracovaným nebo přílišným stresem. Nemyslím teď malé děti, kde poruchy spánku můžou být i po očkování. Chůze a obecně pohyb vede ke zlepšení nálady a uvolnění nahromaděného stresu.
  • Dostupný sport – někdy je těžké najít sportovní aktivity, které by naše dítě bylo schopno zvládat. Chůze je pohyb, který zvládne téměř každý a přitom má řadu zdravotních benefitů. Je to jedna z nejpřirozenějších forem pohybu.
  • Překonávání překážek vede k růstu sebevědomí a radosti. Ráda vybírám Terce terény, které jsou tak trochu výzva. Přechod potoka po kamenech, zdolávání velkých kopců (v horách), chůze po skalnatém terénu, lávky přes potok. Občas vidím, že má strach, ale pak ta radost, když s mojí pomocí nebo sama překážku překoná 🙂 Samozřejmě předpoklad je, že to dítě baví. Nemá smysl nutit do něčeho, co nechce.
  • Náplň volného času – náplň volného času pro autisty je často problém. Alespoň pro mne je turistika a procházky úžasnou kombinací zabavení dítěte a přitom relaxace pro mne. Ale je mi jasné, že každý je jiný a ne každému to může sedět.
  • Pestrost, poznávání nových míst. Myslím, že je dobré neuvíznout v rutině. Flexibilita je věc, která se vždycky hodí. Navíc poznávání nových míst může být i zábava.
  • Začlenění do kolektivu. Ráda chodím na výlety s dalšími lidmi. Pro Terku je to možnost, jak být přirozeně s jinými lidmi a taky příležitost být s druhými na stejné úrovni, protože co se týče chůze, nemá problém. Výjimkou jsou jen náročnější terény.
  • příroda

Benefity pro mě jako pečující osobu:

  • Relaxace. Platí totéž, co bylo zmíněno výše. Když jsem v přírodě, stačí vidět krásný západ slunce, první rozkvetlé kytky, cítit vůni lesa nebo zpěv ptáků či klokotání potůčku… V momentě zapomenu na starosti a ponořím se do přítomného okamžiku. Je lehké cítit úžas, vděčnost, klid a radost. Hlavně v horách mám tyto zážitky, hory jsou pro mne něco jako meditace. Krása přírody je umocněná ještě rozměry obrovských kopců, skal, výhledů… najednou se starosti všedních dní zdají malé a nepodstatné 🙂
  • Pohyb. Je důležitý nejen pro zdraví, ale i pro psychiku. A jako pečující moc času bez dětí nemám. Proto procházky s Terkou jsou výbornou příležitostí jak spojit příjemné s užitečným.
  • Poznávání nových míst. Ráda plánuju výlety na místa, kde jsme ještě nebyly. Je to taková moje malá seberealizace, vymýšlení výletů mě bavilo vždycky. Taky ráda fotím. Je osvěžující mít nové zážitky a poznávat nová místa. Uvíznutí v rutině může být nebezpečné i pro pečující.

Byly doby, kdy jsme s Terkou chodily denně… 10km, 15km ale občas i 20km. Byla to doba, kdy na tom Terka nebyla dobře psychicky a nechtělo se jí nic moc dělat. Bylo na ní vidět, že ji stresuje sebemenší požadavek a měla tendenci přejít hned do módu boj nebo útěk. Chození byla úžasná alternativa. Nemusela jsem po ní nic chtít, do ničeho ji nutit a přitom jsme něco dělaly, nechtěla jsem ji nechat jen tak bloumat po bytě nebo s ní něco dělat na sílu.

Teď už tolik nechodíme. Máme okolí Brna celé prochozené a obě máme rády poznávání nových míst. Navíc teď Terku baví se učit, tak není problém najít aktivity doma. Chození ale nehodláme pověsit na hřebík, spíš budeme jezdit méně často, ale dál. Tam, kde to ještě neznáme 🙂